Trochu opožděně, ale přece. Dlouho jsem moc nevěděla, o čem psát a jestli psát, ale nakonec tedy něco sesmolím. 

Na začátku července jsme si udělali takový malý výlet do Rožnova pod Radhoštěm. To je mimochodem úplně nádherná vesnice (nebo město, ale já jsem pragocentrik), ale o tom níže. Cílem naší výpravy byl seminář agility s Lisou Frick - dvojnásobnou mistryní světa v Large. Ale někdy je cesta důležitější než cíl (bože, s kým se to teď stýkám?), a tak jsme to pojali jako takový malý milý výlet. Ještě že tak. 

Legrace byla už na cestě. Naši partu krom mě a Korzára tvořila Kačka s Jokinkou a Dexterem - super sladkým štěňátkem šeltie. No a samozřejmě Bára Banýrová, která vezla celou psí smečku - starou Kate, která už mohla běhat, Aimynku buřtíčka a Budinku. Kvůli té se původně na seminář jelo, ale bohužel si Bůďa něco napíchla v lese a měla antibiotika. Zábava začala v Tescu, kdy se paní při pohledu na tři six-packy frisca podivovala, jeslti už "holčičky máte občanku". No, Kačka neměla, Báře táhne na 30 a má dvě děti, a já poslední dobou roním slzy, že jsem stará a neúspěšná. Čili to potěšilo a pobavilo zároveň :D Bára měla v autě jen dvě cédéčka, a to Klusova Racka, a pak nějaký výběr hitů, které ale vytáhla až na Moravě, takže se obávám, že milého Kluse teď nechci slyšet alespoň rok. Při příjezdu se ukázalo, že naše luxusní chatička není až tak luxusní, jako spíš, že prostě má sprchu, ale nebyl to problém. Problém nebyl ani jídlo, protože, minimálně mě, ty jejich steaky fakt chutnaly, ačkoliv servírka, která netuší, která bije, řeknu li jí, že to chci rare, mě poněkud odrovala. A já jí asi taky.

Druhý den začal seminář. Účastnili se ho samé borderky a samí vynikající závodníci. Jen jsem čuměla a opět chytala hysterii, že to prostě nikdy nedáme, že takhle se nikdy nenaučíme vést a podobně. Rozhodně pro mě bylo zážitkem vidět, jak se na takové úrovni běhá a trénuje. Samotný seminář mě trochu zklamal v jedné věci - nebyl to seminář, ale intenzivní trénink, takže informací "mimo" jsem si moc neodnesla. Vzhledem k tomu, že oproti avizovaným informacím nikdo nepřekládal (a Bára by byla jako ruštinoněmčinář namydlená), překladu jsme se chopili pro Báru alespoň my, a tudíž jsem si získala informace alespoň tak. Ale pokud bych jela jako divák bez toho, že bych byla s někým běhajícím, byla bych asi hodně naštvaná. myslím, že pokud se pořádá seminář, mají si to pořadatelé trochu korigovat, jak to celé bude probíhat, a ne, že když člověk odjíždí, řekne se mu: "tak jestli se chcete Lisy na něco zeptat, tak se zeptejte, ona vám určitě ráda odpoví". Ale možn mě moje škola i práce a já nevím co naučila být trochu organizačním snobem. 

Lisa Frick byla nesmírně milá. Neučila nás žádnou metodologii, ale spíše ukazovala způsob vedení, který se jí zdá ideální - a ten byl jiný, než který jsem zvyklá trénovat.Všude je před psem a pomáhá mu, čímž zkrátí jeho trasu a zrychlí ho. Korzárek dostal možnost si jeden parkur zaběhnout a kdyby nebylo takové vedro (a tedy mě vnímal), asi bych došla k názoru, že mu tenhle způsob běhání sedí - skoro žádné vysílání, prostě se psovi pomůže. V tomhle mi to dost dalo, teď máme tréninkovou pauzu, ale pak se rozhodně pokusím tyto poznatky zužitkovat. Při našem tempu tato metoda bude asi vypadat zvláštně, ale to, jak běhali ostatní, bylo úžasné. Super rychlá sbíhaná kladina u borderky? Ač bych do toho plemena nikdy nešla (ale do kterého taky jo), tohle jsem musela s určitou fascinací obdivovat. Když ostatní účastníci běhali, působilo to velice lehce a plynule. Tak, třeba se za třicet let taky do takové fáze dostanu :D

Vzhledem k příšernému vedru se poslední, 4. část semináře/intenzivky, měla přesunout na úterní sedmou hodinu večerní. Ale to bychom domů dorazili hodně po půlnoci, takže jsme to vzdali a alespoň se zajeli podívat do skanzenu. Psouni sice nejdřív měli mít problém, že nemají košíky, ale nakonec se to ukecalo, a tak jsme si zahráli na malou "místní" atrakci. Sice nám samozřejmě bylo naznačeno, že jsme pražáci, a tudíž divní, a zejména ten Korzár že jo," vyfešákovanej, to tihleti pražáci mají vždycky", ale už si začínám zvykat :D Ve skanzenu jsme také udělali mnoho fotek, některé přikládám.

Jako celek byl výlet legrace a moc jsem si ho užila, ačkoliv jsem se vrátila lehce demotivovaná a zničená. Ale to už se napravilo, a s odstupem mi seminář i něco dal. I tak ale musím říct, že bohužel nesplnil má očekávání, která jsem při jeho vysoké ceně měla. Uvidíme, jak to bude vypadat na některém z dalších. A ještě na závěr chci moc poděkovat Báře, že mě vzala, a i Katce, která byla, díky kterým to bylo moc fajn zahájení prázdnin :)