Včera jsme se zúčastnili našich druhých oficiálních závodů. Vzhledem k tomu, že jsem v pátek konečně pokořila (tedy ne já, ale Korzáko) látkový tunel i na Pandě, vyrážela jsem částečně s menšími nervy, ale částečně také s větší zodpovědností. Teď už bych neměla v případě diskvalifikace po ruce žádnou výmluvu. Nakonec to ale nebylo potřeba - látkáč nebyl ani v jednom běhu :)

Nicméně stres začal už ráno, kdy se mi podařilo pekelně zaspat a měla jsem obavu, aby se mi, potažmo nám, podařilo dojet do Svojetic včas. Jeli jsme v mém oblíbeném složení Jana s Eddie a řídícím Tomem, já a Korzátko a Bára bez Bailey i bez Jesse, a dokonce i bez Ondry. V hale, kam se nakonec podařilo dojet včas, se k nám ještě přidala Kačka s Jokinkou a Iva od Amy (s Amy). Čas na stres, že v konkurenci 29 týmů nemáme šanci, prostě nebyl.

Závody ve Svojeticích se konají na ranči v "koňské" hale s písečným povrchem. Z toho jsem měla respekt, ale naštěstí byl dostatečně upravený, takže se ani nijak extra necuchal do chlupů a běhalo se na něm skutečně výborně. Jediný problém byl všudepřítomný prach, který pro BaruDaAlergika není o pravé ořechové, ale hold si na jaro budeme muset zvyknout :) Jinak je ale prostředí ranče moc pěkné a příjemné!

Parkury stavěl a pískal Zdeněk Spolek. Nemám vlastně žádné zkušenosti s rozhodčími, takže vše je pro mě překvapení, tady ale musím ocenit, že i když se pes diskvalifikoval, sledoval jej až do konce (pokud zrovna neupravoval narušený parkur). Tratě nebyly nijak těžké, ale zase to ani nebyla úplná nuda a v každém bylo místo či dvě, které to chtělo promyslet. Nám se to ale celkem podařilo, i když samozřejmě bych našla spoustu míst, kde by se dala zvýšit rychlost. To je pro nás bod, na kterém musíme také zapracovat - zkrátit oblouky a pořádně se navnadit, nesekat se v některých tunelech a podobně. Niméně dne videa to nevypadalo tak pomalu, jak se mi po doběhu zdálo :D

První parkur se nám mohl povést lépe - když opomenu zónu na kladině, kterou jsem tak nějak čekala a samozřejmě moc dobře nepořešila, dokázala bych si i představit, že Korzárek vyvine vyšší tempo. Ale asi to bylo i určitou nervozitou z prostředí - koneckonců, od září to jsou jeho teprve druhé závody. Nakonec se z toho vyklubalo sice 12. místo (s desátým časem), ale zkouška byla na výborně :)

V tomto běhu prapor pandiček mohla držet pouze Iva s Amy - holky to zvládly výborně a bylo z toho druhé místo. Eddie se Janče bohužel DISkla, stejně jako Jokinka, která udělala Jokinku a vyvenčila se na parkuru.

Druhý běh se nám povedl o poznání lépe. Tempo bylo solidní, zóny také bez problémů... ale že se z toho vyklube druhé místo v konkurenci 29. týmů, to jsem nečekala :)) První by bylo lepší samozřejmě :D ale to bylo obsazené Janou s Eddie, takže mi to zas tak moc nevadilo. Je to pro nás dobrá motivace pěkně makat, odstranit nedostatky, zkrátit oblouky a tak, abychom mohli být Eddie zdatným soupeřem :)

Ostatní pandičky (tedy Iva s Amy a Kačka s Jokinkou) tento běh také zvládli, ale vždy s jednou chybou, takže to na umístění nebylo. Teda - Iva se nakonec umístila v součtech na třetím místě a dostala krásnou a elegantní plaketku (kdo si jezdí pro pytel odměn a obrovské poháry, ten asi tak spokojený nebyl :D) - takže moc gratulujeme!

Závody to byly pro nás dost úspěšné. Obě zkoušky splněné, druhý běh mi udělal neuvěřitelnou radost... ještě teď si na to vzpomenu a usmívám se :) Bohužel jsem viděla jenom jedničky, co přeci jen není taková zábava, jako sledovat ty nejlepší české týmy, ale hold musíme postupně... :) Dalším plusem na závodech bylo setkání se s některými známými, pudlími i nepudlími, pandími i nepandími... a utvrzení se v tom, že Korzárek agility prostě strašně miluje, a já miluju Korzárka, takže se nám to tak pěkně doplňuje :)