U nás nemůže být jednoduché nic. A tak začalo složitě už balení se na tábor. Část věcí byla v autě od Janči (Eddie), ovšem ani ta druhá číst nebyla právě kufrfriendly. Pondělní cesta s obřím kufrem, několika plátěnkami a Korzárem na hlavě byla tudíž více než zajímavá pro osazenstvo MHD – až na jednu čestnou motolskou výjimku kolem 25 ale ne tak zajímavá, aby s celým cirkusem pomohli.

První den jsme se rozdělili do skupin, kde jsme se jakýmsi tajuplným způsobem dostali do skupiny pokročilých. Tomu i po týden odpovídala obtížnost parkurů. Trénovala nás naše Bára Banýrová (druhou trenérkou byla Péťa Hamšíková –  viz https://www.lara-max.ic.cz/ - hodně dobré, že? Snad se k ní v příští sezóně dostaneme občas na tréninky) a i její svatá trpělivost zdála se, že občas přetéká – ovšem nutno dodat, že má neschopnost udělat topspin, navést čistě na áčko či do tunelu, nebo nedejbože na slalom, to se jen tak nevidí. Takže mnohé dny se u mě dostavovala tradiční deprese z vlastní neschopnosti, klesajícím výkonům, roztřepeným konečkům a podobně. Ale na druhou stranu – tak těžké věci obvykle neběháme, a je fajn si je zkusit. Bohužel, s látkáčem progres nenastal L.

Během celého týdne probíhala celotáborová hra pro děti – a jak by bylo možné, aby si Baru nehrála? Bohužel nevyhrála – náš tým skončil druhý, ale bylo to vyrovnané. Vysvětlení? Komix Monči od Sophie byl fakt nepřekonatelný :D (viz foto dole). Ale snaha byla veliká. Tyhle hry nám ale nestačili. né mě, která nemám žádné stolní hry, takže jsem otravovala všechny kolem sebe, naštěstí se podobných úchylů objevilo na táboře víc. Hra Evropa se stává definitivně mou nejoblíbenější.

A jaké to bylo jinak? První den počasí skvělé, krásné teplo, druhý den také… ale pak? Bouřka „jako prase“. Ubozí pejsci se klepali ve stanech… skutečně? Budu upřímná, panička se každých deset minut – bouřka pro ní nebyl problém- probouzela pro ujištění, že její zrzavé štěstí žije. Přeci není normální, aby pes v nejhorší bouřce, kdy se každou chvíli rozzáří stan jak kdyby projel kolem černobylu, spal tak neuvěřitelně tvrdým spánkem! Asi bych si ho někdy měla brát do postele, protože ano, je to normální. Pověste v noci spícího korzára za ocas z lustru a on se neprobudí… Jinak si myslím, že si Korzátko tábor užilo – bylo tak trochu vtipnou figurkou, kterou každý oblíbával a oňufával, trochu se mu smál, ale i chválil a možná i uznával… Slunce Nejjasnější, jeho Korzárstvo Korzár Korzárovič , si prostě užíval. Někdo ho nazval melancholikem, někdo flegmatikem (odejděte na tři hodinky, nechte psa na háku přes stanem a najděte ho spícího v kennele) – no, dostal za odměnu kapičky pro větší energii a optimismus. Toho není nikdy dost :D

Poslední den tábora byl vydařený. Dopolední závody, kde nás osud zavál do kategorie závodící (tudíž nejvyšší, všechny velikostní kategorie dohromady) a pak ještě z boku přihrál krásné třetí místo za v A2 běhajícím Lkem Fredem a Eddie the Winner  (tak schválně, kdy nám Janča vynadá :D). Odpolední program (krom kondičního cvičení na míčích, které se mi zdají skutečně geniální) obsahoval možnost zaběhnou si lehčí parkur s vypůjčeným psem. A tak jsem se proháněla mezi skočkami s rychlou šeltií Sofií (která zatoužila po mé krvi jako bonus k pamlsku), nebordeří borderou Finem, ultrarychlou kavalírkou Easy, vyžlou Ejmou, co dělá xichty, sladkou pappilonkou Joki a Bradem Pittem J  - ne tím, co je Angeliny, je to jen mladší bratr Angeliny. Co? Lucky Princess? Odchov Péti Horské přeci ;)

Tábor jsme si užili a teď jsem nehorázně nadrbaná na další výkony v agility. Ale musejí počkat – tři týdny budem lehce mimo. Ale to neva. A na závěr velké díky Janče a Tomovi (a za toleranci i Eddie) za azyl, který mi v momentě totálního promáčení stanu poskytli. J