Včera kolem poledního začala moje intenzivka s Janou Frydrychovou. Ve skupině byly čtyři psi, z toho dva moji, takže jsem se celkem zapotila. Mno, zapotila... bylo kolem -10°C, takže to zas taková sláva nebyla. Celkem jsem záviděla psům, kterým se přitopovalo, a kteří měli v kennelkách pěkné teplíčko (člověk by nevěřil, jak to drží teplotu, strkala jsem si k nim na zahřátí ruce) - další důvod, proč nechápu, že to lidé při jejich koupi tak přehánějí s velikostí. Ale abych nebyla tak melodramatická, až na chvíle s mrznoucíma rukama a odumírajícíma nohama to nebylo tak zlé. Jak praví staré skandinávské přísloví, není špatného počasí, jen špatně oblečeného člověka.

Jana Frydrychová se zaměřila na vedení na parkuru, více, než na samotnou práci psa. Bylo to něco úplně jiného, než co jsem kdy trénovala (také nám na začátku říkala - "třeba Petra Hamšíková vede zas úplně jinak". Hmmm :D

Měli jsem tam hodně stahování okolo bočnice a "za", spoustu používání top spinů a podobně. A řeknu vám, byla to jedna z nejintenzivnějšíhc intenzivek, na kterých jsem kdy byla! 

Nejprve jsme si daný parkur prošli sami a pak jsme to vedení měli předvést. Co dvě skočky, tam jsme rozebírali způsoby, jakými se to vést dá. A poté s každým psem předvést a vyzkoušet nejprve ty způsoby, jaké se nám zdají pohodlné, a pak ty, které jsou dle Jany ideální. 

Ještě že to trvalo jen tři hodiny, dýl už bych se neudržela na nohou :D vlastně by se dalo říct, že každý pes byl na parkuru jen třikrát. JENŽE! Každý ten běh trval plus mínus dvacet minut! Probrali jsme skutečně každý pohyb - můj i psův. Na každého bylo použito něco jiného, co by vyhovovalo jeho tempu a pružnosti. Skutečně super přístup!

Ska běhala, tak trochu kvůli Babou, na jedničky. Jak je zima, nějak jí tuhnou nožky a každý skok jí namáhá, tempo je pak šnečí a moc si to neužije. Takhle to ale bylo super, a prakticky nebylo poznat, že je Babou osm a že vlastně běhá něco přes půl roku. Ohromně jí to bavilo, s Janou si chtěla hrát - jasně, agility je hra a zábava, ale tady to víc než trénink vypadalo jak ohromná zábava na pouti. Měla jsem z ní takovou radost! A asi jsem se i rozhodla, že budu Babušku hlásit do XS, výšku na to má a běh si mnohem víc užije. 

Korzárek byl rozjařený taky, nasadil skvělé tempo a běhal parádně. Párkrát mi to teda vzal do špatné díry tunelu, ale jak je zima chybou špatného oblečení, tak tohle bylo chybou špatného psovoda :) Stahovačky byly celkem daleké, žádné těsné obloučky, ale princip chápal a běhal krásně. nechci psát, že mastil parádně, protože tohle spojení je poslední dobou některými lehce devalvováno, ale vážně tomu tak bylo :D ale to i sníženou výškou překážek.

Jak jsem ze začátku měla vyděšený pocit, že tohle přece vůbec nemůžou dát, že to uviděj poprvé... tak to na konci zvládali velmi uspokojivě. Plus, když přičtu příjemnou atmosféru v mrazivé hale, super citlivý přístup Jany ke psům (bez honění ega typu - jak to, že tohle neumí, to by vůbec neměla lézt na parkur když neumí odložení... a podobně, jak se to občas stává), byla to jedna z nejlepších intenzivek, kterých jsem se kdy mohla zúčastnit. Díky!