Inu, na sváteční čtvrtek 5. července jsem se nechala ukecat od Jany, abych místo rozjímání nad příchodem věrozvěstů, nad zvolením V. Havla prezidentem (no ale fakt), vyhlášením nezávislosti Alžírska na Francii, vítězstvím Arthura Ashe ve Wimbledonu a především prvním představením bikin, no prostě abych vyrazila na závody agility. 

Ty se konaly v Lounech, kde byl už asi každý kromě nás. Závody pořádala Pohoda a byla to fakt pohoda :) Korzárek poprvé startoval ve dvojkách a já se obávala dvojnásobného průseru. Nakonec vlastně ani tolik nepřišel, to až na Dobříši. V prvním běhu jsme udělali několik chyb - mojich i psích. Skočená zóna, chybka v náběhu do slalomu a shozená laťka. Nebo spíš než shozená proražená hrudí, asi jsme zapomněli, že máme zadní nožičky :) Druhý běh byla zkouška. A tam jsem - já kráva - udělala naprosto diskvalifikační chybu, kde jsem se otočila na "huš", ale chtěla jsem udělat "za". Tímto se veřejně omlouvám svému dokonalému zvířátku, protože tam jsem ho připravila o splnění dvojkové zkoušky. Nevisela totiž moc vysoko, ale o tom níže. Poslední běh byl jumping, žádná chyba se nekonala, ale v tom vedru bylo naše tempo dost nijaké, a tak se nastřádalo množství TB za čas. Bohužel. Musíme přeučit ten slalom.

Parkury stavěl Petr Rybář a bylo to nesmírně, nesmírně jednoduché. U hodně rychlých psů byl asi jeden chyták v agility, ale jinak se jednalo o skutečně nesmírně snadné tratě. Takové, které občas postaví trenér proto, že už jsou psové unavení. Ani konkurence nebyla, při poměrně velké chybovosti, nepřekonatelná. Tu dvojkovou zkoušku bychom nejspíš dali, kdybych nebyla, jak již bylo řečeno, kráva. Kdybyste to viděli (můžete se podívat na video tady www ), praštíte hrncem o podlahu, a naštvaně odejdete s tím, že už nejsem vaše kamarádka. Blbá blbá blbá. 

Na závody jsem jela po tom, co mě přemlouvala Janča a jsem moc ráda. Té se snad spravila chuť, protože Eddie běhala skvěle (měla postupovku přes pět! Já bych se ráda vyšplhala aspoň přes čtyři, ale ve vedru to asi nedáme). Jel s námi i Tom, čili jejich autíčko se stalo TourBusem a pro mě to byl opět příjemný zážitek. Akorát v tom vedru jsem nedokázala předvádět svoje FrisbeeDoubleTríčky. Na samotných závodech jsem se také setkala s pár kamarády a dobrými známými - Romčou od šeltiček a Magdou od Phoebe z Kladna, běhala (úžasně) i pudlička Dorotka a Eliška s Martinou. Jiná setkání, kdy se osoby po pozdravu "Jé, ahoj, jak se máte?"  odvrátili s chladným ahoj, aby následně mou osobu a ostatní ignorovali, už tak milá nebyla, ale co člověk nadělá - ono je to v tomhle případě asi spíš k smíchu, když si člověk uvědomí všechny souvislosti.

Celková atmosféra i mé dojmy ze závodů byly fajnové :) Sice to, co jsme (hlavně já) předvedly, to na pochvalu nebylo, na druhou stranu jsme snad neudělali ostudu. A aspoň jsem konečně nějakou premiéru měla takovou, kdy jsem si neříkala "Do háje, na to nemáme, to je těžké...". Tady byli jendoduchoučké tratě, s absencí látkáče a houpačky (což naštve o to víc). No, ale už se vážně těším na další trip s pinčí partou :)